Délka:

Datum:

účastníci:

Neděle 9.10.2005

Zítra vyrážím, teda spíš jedu na mezistanici do Kirckald, kde moje cesta začne. Ještě si tam pár dní odpočinu, protože letos to byla na farmě fakt makačka. Budu mít dva dny na to, abych vymyslela konečnou verzi trasy a taky mrknu na net, jak to vypadá s kempy, abych nejela úplně na "divoko".

Pondělí 10.10.2005

Dopoledne balení, nějak se to nechce vejít, asi tady budu muset něco nechat. Nějak se mi nezdála přehazovačka vpředu, tak jsem si hrála s přesmykovačem tak dlouho, až se to úplně rozladilo. Takže ještě dopoledne jsem rychle fičela do Cuparu do servisu. Za 2L to bylo opravené, teda vlastně úplně stejné jako to bylo ráno, než jsem si s tím začala hrát?.

Odpoledne opouštím farmu (doufám, že ne na dlouho). Cesta do Kirckald (45km) s báglama a proti větru byla docela makačka.

úterý 11.10.2005

Celý den hrozně lilo, takže jsem vegetila doma.

Středa 12.10.2005

Zítra chci vyjet, takže musím dát dohromady definitivní verzi trasy + kempy. Doprčic, nejede internet. Tak to je v háji, odjezd se o den posouvá.

Čtvrtek 13.10.2005

Asi třetinu kempů se mi ani nepodařilo najít, ale něco mám a zbytek se vyřeší cestou. Trasa povede po východním pobřeží Skotska a v Anglii to vemu vnitrozemím. Suma sumárum 1200km a mohla bych to zmáknout za 17 dní.

Pátek 14.10.2005

Brzy ráno budíček. Jen co kluci odešli do práce, začala jsem balit. 11:00 všechno hotovo, teď to ještě dostat na kolo.

Kolem 17. hodiny jsem dorazila do kempu. Skoro hodinu mi trvalo než jsem postavila stan a všechno vybalila. Byla jsem docela utahaná. Teda jestli v tom ministanu nedostanu klaustrofobii, tak to budu dobrá.

Sobota 15.10.2005

8:15 – Zaspala jsem !!! Rychle jsem se pustila do opravy kola – 2 defekty (trny). Nějak jsem se nemohla vymotat, vyrazila jsem až kolem 11ti.

Asi tak prvních 50km jsem jela pořád rovně po A199, takže jsem se neměla kam ztratit. Pak jsem si vymyslela hezkou zkratku po vedlejškách, abych se vyhnula A1. Samozřejmě jsem se ztratila, takže jsem se ptala několika lidí na cestu. Ti mě ale od kopečků zrazovali, prý ať jedu po hlavní. Na začátku byla cyklostezka a kilometrovník 30km až do Berwick upon Tweedu. Byla jsem šťastná jak blecha, tam potřebuju zítra jet. Nadšení mě brzy přešlo. Cyklostezka zmizela a já to fičela po dvouproudovce.

Měla jsem vyhlídnutý kemp v Covecockburnspathu, ale místní se netvářili, že by tam měl nějaký kemp být. Jela jsem teda dál směrem na jih podél moře, měla jsem nádherný výhled. Cesta byla dost do kopce, navíc ta mrcha nepřehazovala na nejmenší talíř, takže až dojedu dom, budu mít lýtka jak hovado :).

Počasí vypadalo příšerně, zima, mlha, stmívalo se. Doufala jsem jen, že nezačne pršet a čekala na první ceduli kempu.

Neděle 16.10.2005

Pondělí 17.10.2005

Docela foukalo a bylo pod mrakem. Vypadalo to spíš na večer než na dopoledne. Měla jsem pořád hlad, na jídlo jsem zastavovala snad co hodinu. Taky oblečení nic moc. Člověk se zapotí, hned ho zas profoukne, fakt nevím co na sebe. A že u moře fičelo docela slušně.

Po 40 km jsem byla úplně kantáre a musela jsem se hodně ukecávat abych nezůstala v nějakém kempu. I když dneska to vlastně s tím kempem není vůbec jisté, v mapě sice je, ale na netu jsem o něm nic nenašla. Nevím, co mě to napadlo, v Ashingtonu jsem se stavila v jednom Caravan parku poptat se na kempy v okolí. Chlapík na recepci byl ochotný. Nakreslil mi plánek, takže ten můj vytipovaný kemp skutečně existuje. Paráda!

Noc ve zvěřinci... 20:00 něco rachotí v předsíni. Nějaká mrcha mi tam okousává kelímek od jogurtu. Asi je tam myš. Doufám, že se nají zbytků (teda nevím, co tam najde) a vypadne. Začíná se mi chtít spát. Ještě jsem si zašla na záchod, abych pak nemusela lítat v noci.

Zalezla jsem do spacáku a zase to začalo šustit. Doprčic, když jsem byla na záchodě, nechala jsem otevřený stan. Že ta mrcha vlezla dovnitř!!! Teď mi něco přeběhlo přes spacák! Pekelně se soustředím, odkud ty zvuky jdou. Teda ta autosugesce je sviňa, to je jasné, že je v předsíni. Teď objevila i plechovku a dělá s ní šílený randál. To není možná, u toho se nedá spát. Posvítila jsem tam. Samozřejmě ticho. Kolem desáté se mi podařilo usnout. 0:09 jsem zase vzhůru. Ach jo. Teď se pro změnu ozývají zase nějací ptáci. Přeřvávají se tady, všude kolem se hemží zajíci, to je fakt blázinec. Dostala jsem hlad, tak jsem si dala pár oplatků a čekám až usnu. Začalo se mi chtít na záchod. Já se snad nevyspím! (1:20) Cestou jsem vyplašila čelovkou pár zajíců. No ani ne vyplašila, oni jsou tak líní, že se skoro nehýbou. Když jsem vycházela ze záchodu, pod lampou stál divný chlap (venčil 2 psy) a celou cestu mě sledoval. V ruce jsem svírala pepřák. Snad si bude myslet, že jsme ve stanu dva a nedovolí si přijít. Ale koukal fakt divně.

Už jsem zase ve spacáku. Všude randál jak v ZOO a v předsíni to zase žije. Tyvado, to není myš ale krysa! Teď byla opřená tlapkama o stan a dokonce se pokoušela na něj vyšplhat. Teda, jestli ho prokouše a kousne mě, tak ji zadupu do země. Už mě štve, dělá šílený randál tou plechovkou. Rozepla jsem stan a vyhodila ji ven, ať si s ní dělá co chce. Tak a je ticho, teda až na ty dvě sovy, co si spolu o půl třetí ráno tak přátelsky povídají. Navíc mi začal svítit úplněk přímo do stanu. To vzdávám, já snad dneska neusnu. 6:30 něco mě vzbudilo. Nevím, co to bylo, každopádně nějaké zvíře. Tohle byla fakt noc s velkým N. Ještě že jedu jen 50km. Snad za jízdy neusnu.

úterý 18.10.2005

Tohle byl jeden z nejkrásnějších dnů a taky poslední podél moře. Cestou jsem fotila duny, majáky, zříceniny a zase duny.

Pak přišel trochu šok – Tyne Tunel. Jak se dostat na druhou stranu? Ptala jsem se jednoho chlapíka, ale ten měl tak šílený přízvuk, že jsem mu nerozuměla ani slovo. Naštěstí zrovna kolem projel jeden cyklista, tak jsem ho sledovala. Normálně nastoupil s kolem do výtahu a zmizel. Tak jsem šla taky do výtahu, vešla jsem se tam tak akorát. Pak jsem si připadala jako někde v metru, jela jsem takovou obrovskou rourou pod mořem. Fuj nepříjemný pocit. Ha ha, na druhé straně nefungoval výtah. Jen jezdící schody. To nemyslí vážně! No asi myslí, už jsem na nich. Jen doufám, že tu 50ti kilovou kraksnu při tak šíleném stoupání udržím. škoda, že z toho nemám fotku. Pak jsem jela obrovskou industriální zónou. Měla jsem pocit, že jsem v Ostravě. Dvouproudovka napravo, železárny nalevo a všude smrad. Teda, kam jsem se to dostala? Všechno takové uspěchané, všude plno aut. Já už se zase těším na venkov. Navíc tady mluví naprosto šílenou angličtinou, vůbec jim nerozumím.

Odpoledne jsem zakempila, tohle je odpočinkový den. Prošla jsem se k moři, brouzdala po dunách a když se setmělo, mířila jsem do kempu.

Zase mi něco rachotí v předsíni. Mě z toho fakt picne.

Středa 19.10.2005

Krizový den, v poledne jsem měla najeto 10km. Foukal šílený protivítr a vypadalo to, že každou chvíli začne pršet. Konečně jsem narazila na obchoďák. Už bylo taky na čase, pomalu mi všechno docházelo.

Jak jsem byla celý den mimoň, tak jsem navíc ještě zabloudila. Nadjela jsem si asi 7 km, to naštve. Dneska jsem si chtěla odpočinout. Pak se mi večer ještě podařilo přejet kemp, takže jsem se k němu vracela, no fakt pako. Takže dalších nejmíň 7km navíc.

Čtvrtek 20.10.2005

Dnes jsem projela asi největší průmyslovou zónu ve svém životě. Měla přes 20km. Docela solidně jsem se nafetovala. Od chemičky po železárny tam byly všechny podniky, na které si vzpomenu. A nejlepší na tom bylo, že někde uprostřed byla národní přírodní rezervace, fakt úlet.

Cestou jsem musela měnit duši, celkem tři trny.

Pátek 21.10.2005

Kolem 4 ráno začalo pršet, no ještě že jedu jen takový kousek. Ale přeci jen do deště se mi moc nechtělo,tak jsem čekala, až to přejde. Vyrazila jsem v 11:15 za jemného mrholení. V další vesnici už pořádně chcalo. Honem do budky. Byla tu jen telefonní, autobusové v takových dírách nevedou, takže na stojáka. Po půl hodině jsem to tam měla už docela slušně zafuněné a začala mi být zima. Najednou zničehonic přestalo pršet, tak jsem rychle vyrazila. Nedojela jsem ještě ani do další vesnice a lijavec jako blázen. Nahodila jsem pláštěnku a jela najít nějakou boudu. Nikde nic. Další půlhodinu jsem strávila v takovém dřevěném průchodu na hřbitov.

Pak už jsem konečně vyjela. No spíš jsem šla než jela. Cesta byla samý kopec.

Večer se strhla docela solidní průtrž mračen. Doufám, že to do zítra přejde, musím ujet 75km.

Sobota 22.10.2005

6:14 budíček, ale docela jsem se vyspala. Jen co jsem se dobalila, začalo pršet. Tak to je v prdeli. No nic, vymyslím kratší variantu cesty. Než jsem všechno naházela na kolo, přestalo. Oblékla jsem si všechno nepromokavé a vyrazila.

Okolo poledne jsem projížděla kolem občerstvení. Stavila jsem se na čaj. Ještě jsem do něj přihodila slivovici, protože tohle počasí je fakt o zdraví.

Tak dnes došlo k naplnění věty: „Všechno je nepromokavé jen do určitého okamžiku.“ Právě ten okamžik je tou nejhorší chvílí cestování. Do cíle zbývá ještě něco přes 15km. Mám kompletně mokré boty, bundu, tričko, rukavice, o brašnách ani nemluvě. Večer naštěstí přestalo pršet, tak jsem stihla aspoň postavit stan. Přibyla další mokrá věc – spacák!!! Ještě že mám tu slivovici, ožeru se a bude mi všechno jedno.

Neděle 23.10.2005

Ráno kupodivu nepršelo. Nějak mi to balení trvalo, vyjela jsem těsně před 10. No to si docela fandím, na to že chci dneska spojit 2 dny. Ale dalo se to, dnes konečně bez kopců. Pršelo jen chvíli a k večer dokonce vysvitlo sluníčko.

Původně jsem chtěla dojet až do městečka Crosingby, ale večer jsem toho měla plné zuby. Taky kolena se začínala ozývat a nohám se už vůbec nechtělo šlapat. Zapíchla jsem to ve Woodshall Spa. V kempu jsem byla jen já a jeden karavan a mohla jsem zůstat zadarmo.

Pondělí 24.10.2005

Tak jsem se včera radovala, že bych mohla jet už o víkendu domů a předčasně. Od čtyř hodin lilo jako z konve. Ani v deset to nepřestalo, takže tu zůstávám do zítřka.

úterý 25.10.2005

Byla jsem vzhůru už před 6., tak to vyrazím co nejdřív. Kolem 10. se zvednul vítr, ale fakt drsný fičák. Měla jsem co dělat, abych se vůbec udržela na cestě. Den blbec, jela jsem po šíleně frekventované cestě. Byla B, takže téměř žádná krajnice a kamionů a náklaďáků docela dost. Ještě ke všemu mi ráno něco prdlo v koleni, takže celý den na „lehký“ převod a to se uvidí, kam s tím vůbec dojedu. Moje průměrná rychlost se pohybovala do 10km/h. Teda nic moc vyhlídka na to, že jsem chtěla ujet 115km. Takže s touto myšlenkou jsem se rozloučila.

Když jsem dorazila do Wisbechu, bylo už docela pozdě. Nakoupila jsem v ASDĚ a v infocentru jsem chtěla adresy nejbližších kempů. Paní byla celkem neochotná, ale aspoň jeden mi poradila. Když jsem tam dorazila, zjistila jsem, že není pro stany. To je teda v prdeli, další kemp mám v mapě 10km odtud, to už nedám.

Ukázala mi sice to nejšílenější místo, které mohla. Měla jsem si to postavit na štěrku a přitom vzadu byl takový velký trávník. Nevadí. O ten štěrk by ani nešlo, ale pod ním byl snad asfalt nebo něco zpevněného. Kolíky se daly zapíchnout tak na 2cm a ten stan není samonosný. Nakonec jsem to vyřešila gumou a cihlami. Snad nebude moc foukat.

Než jsem si vybalila všechny věci, měla jsem uvařený čas s mlékem. To teda bodlo. Pak jsem se pustila do večeře, na žádné vaření jsem neměla náladu, tak jsem si snědla jogurty, i ty co měly být k snídani?. Pak jsem ještě dostala pizzu, tak jsem se nadlábla. A večer ještě za mnou přišla, že prý v kolik budu odjíždět, že mi ráno udělá ještě čaj nebo kávu.

Tak tohle byl fakt jeden z nejlepších noclehů.

Středa 26.10.2005

Ráno jsem si dala čaj. Taky jsem měla vybitý mobil, tak jsem jí ho tam na chvíli nechala na nabíječce. Když jsem si pro něj šla, vyfasovala jsem tašku plnou jídla.

A už jsem si to fičela směrem na Ely. Cesta se klikatila podél řeky, nádhera. Vedla klidnými vesnicemi, na řece houseboaty. Na to, že to má být A, tak byla podezřele klidná. No jasně, zapomněla jsem včas zatočit, takže jsem úplně někde jinde. Pár kilometrů jsem si zajela, nevadí, aspoň mám hezkou fotku. Počasí bylo naprosto skvělé, jela jsem jen v tričku s krátkým rukávem.

V Ely mě napadlo, že bych si mohla udělat ještě zastávku v Cambridge, takže jsem to zamířila na západ.

Čtvrtek 27.10.2005

Pátek 28.10.2005

Tak ten den si už moc nepamatuju, ale vím, že dojezd na farmu byl drastický. Posledních 10km po brutálně frekventované cestě bez krajnice. Každý kamion za mnou musel brzdit. Když jsem míjela obrovský billboard: "Za poslední 3 roky zde zemřelo 22 lidí, jeďte prosím opatrně", tak mi moc do smíchu nebylo. Jela jsem ze všech sil, abych odtud co nejdříve vypadla.

Spala jsem na farmě Lorkins, to bylo skvělé.

Sobota 29.10.2005

Měla jsem štěstí, sice jsem se musela hodně ptát místních, ale když jsem dojela do přístavu, trajekt jel za 10 minut (jinak jezdí co hodinu a v neděli nejezdí vůbec).

Neděle 30.10.2005

Do Folkestone jsem dojela po pobřeží, nádherně svítilo sluníčko. Kemp byl s vyhlídkou na moře, co víc jsem si mohla přát.

Pondělí 31.10.2005

Probudila jsem se do deštivého rána. Věci jsem nechala v kempu a jela s pláštěnkou do města hledat zastávku autobusu. Byla docela daleko, 8km od kempu, to budu muset večer vyrazit docela brzo s těma báglama.

Počasí bylo naprosto příšerné, déšť se střídal s lijákem. Teda jak tohle dneska sbalím to mi není jasné. Nejpozději v pět musím vypadnou, pak už je tma.

Autobus měl hodinu zpoždění. To mě naštvalo, už jsem se těšila, až si v něm budu lebedit, byla jsem fakt k smrti utahaná.