Skotsko - farma
Datum:
30. 8. – 25.10.2006
účasníci:
Jana,Madla a Lukáš
Deník
…aneb, jak jsem málem ani neletěla.
Pár týdnů před mým odletem se podařilo Britské policii zabránit chystanému teroristickému útoku, což pro mě neznamenalo nic víc, než zpřísněná opatření na letišti. Letos jsem odlétala z Krakova, kde je jen malé letiště. Ráno jsem se dostavila k odbavení, vše jsem znala už z Prahy, takže jsem si naivně myslela, že mě nic nepřekvapí. Personál v odbavovací hale musel každému cestujícímu vyjmenovat, co všechno nesmi brát s sebou na palubu letadla. Více méně si člověk mohl vzít jen doklady a letenku. Vše proběhlo poměrně rychle, byla jsem ráda, že mám spoustu času si poklábosit s našima. Přeci jen už jsme se dlouho neviděli.
Asi hodinu před odletem jsem zamířila k rentgenům, kde mě naprosto šokovala délka řady. Po 15ti minutách jsem se pohnula o metr, z čehož jsem usoudila, že tam strávím minimálně další 2 hodiny. Přepadla mě panika. Do odletu zbývalo 45 min. Hlavou se mi probleskly všechny možné katastrofické scénáře. Nakonec mi ale docvaklo, že nemám u sebe mobil (abych se mohla vrátit domů) a ani dostatek peněz (abych si koupila letenku novou). Jediné co jsem mohla udělat, bylo předběhnout celou tu řadu čekajících. Cítila jsem tisíce vražedných pohledů, které mě probodávaly pohledem, ale nic jiného mi nezbývalo. Řekla jsem „sekuriťákovi“, o co jde a ten mě naštěstí pustil dopředu. Přede mnou byli jen 2 lidé, kteří měli v kapse klíče. Bohužel ti nepochopili, že se na palubu nesmí brát žádné kovové předměty, takže se dalších 20 minut řešilo, co s nimi. To už jsem fakt měla nervy v háji. Zdálo se mi, že se ručička hodin pořád zrychluje. Naštěstí se to nakonec nějak vyřešilo, já ještě prošla dvěma dalšíma prohlídkami a poklusem se ubírala k letadlu. Nebyla jsem sama, což mě trošičku uklidnilo.
Tři minuty před odletem jsem už seděla na svém místě, v tu chvíli jsem byla nejšťastnější člověk na světě. Další dva měsíce jsem strávila na farmě. Letos to už ale bylo skutečně naposled.
Fotky