Délka:

Datum:

účastníci:

Sobota 3. 7.

Třinec – Cieszyn(  ) –  (Wroclaw) Kolobrzeg 14 km, 0:40

Ráno jsme startovali docela brzy. Vlak z Cieszyna nám jel už 6:18, a protože bydlíme blízko hranic, dali jsme si těch 14 km na kolech. Tam jsme se naložili do osobáčku do Katowic. Celý „půlvagón“ byl vyhrazen pro cestující s nadměrnými zavazadly, takže se nám cestovalo pohodlně. V Katowicích jsme měli nastoupit do rychlíku s vagónem pro přepravu kol, ale chybička se vloudila, zapomněli ho připojit. Na nástupišti s námi bylo jště dalších 6 cyklistů s kolama a zmateně hledali onen vagón. Díky naší duchapřítomnosti jsme se rozběhli na konec vlaku, kola hodili do uličky, za námi se dveře zaklaply a vlak se rozjel.
Ve Wroclawi přistoupili naši kamarádi (Běla a Pavel) a spokojeně jsme uháněli k baltskému pobřeží. Naší spokojenost jen mírně narušoval déšť, který nepřetržitě asi 5 hodin budbnoval do střechy vlaku.

kemp: osoba 11Zl, student 9,50Zl, stan 7,5Zl, taxa 1,5Zl.

Neděle 4. 7.

Ráno nás vzbudilo sluníčko. Jenže balení nám trvalo docela dlouho (asi už jsme vyšli ze cviku) a tak jsme vyjeli až v poledne, samozřejmě za mírného mrholení.

kemp: osoba 6Zl, stan 4Zl, taxa 1,54.

Pondělí 5. 7.

úterý 6. 7.

Ráno jsme vyrazili hodně brzy. Až do Ustky jsme frčeli po asfaltce. Všude se začínali hemžit turisti, stánkaři teprve vybalovali. My jsme si projeli přístav až do nejvzdálenějšího výběžku. I když svítilo sluníčko, od moře foukal ledový vítr. V obchodě jsme si ještě koupili mapu cyklostezek a vyrazili směrem ke Slowinskému národnímu parku. Cyklostezka byla parádní, 15 km panelky dalo zabrat každému. V Rowech jsme si dali krátkou přestávku, kterou nám nečekaně prodloužil déšť. Schovali jsme se pod deštníkem v hospůdce, zahřáli se teplým čajem, poprosili o vodu na cestu a se sluníčkem zase vyrazili. Rowy jsme projeli asi 4x, než jsme narazili na znak cyklostezky.

Hned na začátku parku nás nemile překvapilo vstupné, ale naštěstí měli studentské slevy, takže nás to vyšlo i s kolem na 2,50Zl.

Slunce bylo nízko nad obzorem a nám ještě pořád zbývalo přes 20 km do Leby. Marně jsme se pokoušeli najít červenou stezku vedoucí po pobřeží. Až když jsme se zeptali v místní hospůdce, zjistili jsme, že je to cesta pískem. Při pohledu na naše nabalená kola nám hostinský poradil jet po asfaltkách, je to prý jen 70 km:-). Pokusili jsme se ještě vyžebrat nocleh na zahradě hospody, ale bohužel byli jsme v národním parku. Nabrali jsme tedy ještě vodu a jeli hledat spaní ve křoví. Asi po 5ti km nás potěšila cedulka kempu na zahradě rodinného domku.

kemp: 7 Zl/os

Středa 7. 7.

Dopoledne jsme jeli přes skanzen ve vesničce Kluki. Zastavili jsme se ještě na rozhledně na duny a na jezírko. Dodnes nechápeme, proč chtěl po nás pan výběrčí 10Zl, když na cedulce bylo vstupné pro studenty 1Zl. Dali jsme mu 4 a šli se podívat na vyhlídku. Pak jsme se vydali po žluté turistické značce. Od Leby nás dělilo 22 km. Cesta byla lesního charakteru s vyjetými koly od traktoru. Vzhledem k tomu, že každý den pršelo, o bláto nebyla nouze. Naše jízda byla spíš jízdou zručnosti, hlavně neuvíznout v blátě.

Po několika kilometrech jsme byli vděční i za panelku vedoucí zase po červené cyklostezce. Rozjeli jsme se po ní a vůbec si nevšimli, že nás zase svedla na jih. Když jsme se dostali na normální asfaltovou cestu, měli jsme to do Leby 29 km, takže jsme zvolili opět zkratku po cyklo. Po panelech, hlíně a písku jsme nakonec asi po 40 km jízdy dorazili do naší vysněné Leby. Bylo asi 5 hodin odpoledne, krásně svítilo sluníčko a my se konečně okoupali v moři. Ve městě jsme ještě vyměnili nějaké peníze jeli hledat necleh do vytipovaných pustin. U vesničky Dymnica jsme našli překrásné místo v houští. Naše radost však netrvala dlouho, les byl doslova zamořený klíšťaty. Po půl hodině obírání jsme sedli na kola a vrátili se do vesnice Ulina, kde byl kemp na zahradě. Začalo se stmívat, postavili jsme stany, dali si teplou sprchu a dlouho do noci na sebe svítili čelovkama a hledali klíšťata.

kemp: 6Zl/os

Čtvrtek 8. 7.

Už jsme si na bloudění zvykli, takže nás ani dnešní dopoledne nemohlo překvapit. Ale když ručička kompasu docela dlouhou dobu mířila na západ, otočili jsme se o 180st. a s kompasem v ruce jsme jeli jakoukoliv lesní pěšinkou vedoucí na východ. V Osetniku jsme asi půl hodiny hledali cyklostezku, kterou jsme měli v mapě. Nakonec jsme to vzdali a zeptali se místních (samozřejmě, že tam byla, ale na stromech nenakreslili jedinou značku).

Byla to požární cesta vedoucí borovým lesíkem až do Lublatova. Tam jsme se okoupali v moři a jeli dál na Bialogoru. Jenže chybička se vloudila a cesta nakreslená v mapě ve skutečnosti neexistovala a my jeli úplně po jiné, čímž jsme se dostali na pobřeží. Tam jsme se rozhodli vyzkoušet jízdu po mokrém písku, jak nám tehdy radil hostinský. Opravdu to šlo. Za celý týden jsme se nenadřeli jak jako ty dva kilometry:-) S mokrýma botama i ponožkama jsme raději zvolili cestu vnitrozemím. Kolem deváté večer jsme dorazili do Jastrebie Góry. Ale kempy tu byly docela drahé, takže jsme zamíříli na Mieroszyno. U cesty nás vítala cedule: „droga rowerowa“ – cyklostezka. Při pohledu na ni jsme dostali hysterický záchvat smíchu, neboť jsme tušili, co nás čeká. A nebyli jsme daleko od pravdy, po 2 km jsme zůstali zahrabaní v písku. Otočili jsme to zpět a jeli po asfaltce. Začalo se stmívat a nám se podařilo na konci Jastrebie Góry najít levný kemp na zahradě.

kemp: 5Zl/os + 2,50 za teplou sprchu.

Pátek 9. 7.

Ráno nás vzbudilo sluníčko. S optimistickou náladou jsme si udělali venku na lavičce snídani, ale ani jsme ji nestihli dojíst a začalo pršet. Kolem poledne nás přepadl hlad, tak jsme zašli nakoupit nějaké dobroty a začali vařit oběd. Paní domácí byla tak hodná a nabídla nám, abychom si uvařili v chatce, kterou jsme den předtím odmítli s tím že 12 Zl/os je pro nás moc. Oběd se protáhl do večera. Mezitím jsme si zahráli karty, kostky, udělali večeři a pak jsme vyrazili do města a k moři.

Sobota 10. 7.

Začalo se stmívat a my doufali, že se brzy objeví nějaká vesnice s kempem. Naše další vytipovaná cesta v mapě se ukázala jako lichá, když se nám ostraha rafinérky snažila vysvětlit, že cesta končí branou do podniku. Tak jsme si najeli zbytečně dalších 5 km a vrátili se podle rady místních. Do Sobieszewa jsme dojeli až za úplné tmy. První kemp, na který jsme natrefili naštěstí nebyl drahý.

kemp: 7Zl, stan 4Zl.

Neděle 11. 7.

Po včerejšku jsme byli dost utahaní, tak jsme vyjeli až k poledni. Opět jsme neodolali cyklostezce. Vedla lesem plným borůvek a hřibů. Ty jsme sbírali dokonce i za jízdy. V kempu jsme si pak z nich udělali omáčku. Ve městě byly zrovna kolotoče, kterým se dalo jen s těží odolat.

kemp: 8Zl/os, 4Zl stan.

Pondělí 12. 7.

úterý 13. 7.

Elblag -   Cieszyn - Třinec(  )