Datum:

účastníci:

Pátek 30. 4.

Brno -   Bratislava(  ) - Vídeň(  )

Abychom se na začátku moc nevyčerpali, jeli jsme až do Bratislavy vlakem. Tam jsme dorazili těsně před polednem, takže jsme stihli i výměnu stráží. Pak jsme ještě udělali prohlídku starého města, stavili se na zmrzku a vyrazili směrem k rakouským hranicím. Kvalita a velikost cyklostezky nás opravdu překvapila. Hned za hranicemi jsme se napojili na rakouskou cyklostezku, která byla sice užší, ale dobré kvality.

Už několikrát jsme četli chválu na značení stezky, tak jsme si ani mapu Bratislava – Vídeň nebrali a opravdu nebyla potřeba. Na každé sebemenší křižovatce či odbočce nás cedule ujišťovala, že my máme jet pořád rovně. A jelo se skvěle, držet průměr 20 km/hod i s naloženýma brašnama nebyl žádný problém.

Stezka je vedena „územím nikoho“, vlevo les, vpravo les, žádná vesnice, pořád rovně. No po 60km trošku nuda. Když jsme dorazili na okraj Vídně, byli jsme rádi, že je alespoň nějaká změna. Tady začalo být docela živo, míjeli nás cyklisti, spousta bruslařů a také běžci. Asi po 7 km cesty přímo podél Dunaje jsme málem přejeli odbočku na kemp (cedule byla stržená). Naštěstí jsme se v pravou chvíli otočili a všimli si cedule pro opačný směr. Kemp byl asi 0,5 km od Dunaje. Nejdřív nás mladík na recepci šokoval cenou 30EUR za noc, jenže byl večer a nám nezbylo nic jiného. Pak se ale ukázalo, že neumí anglický tak skvěle, jak nám tvrdil a myslel že tady chceme zůstat až do neděle. Takže jsme nakonec byla cena pro 2 osoby a stan 15EUR.

Sobota 1. 5.

Ráno jsme docela nevyspalí posbírali všechny síly a v 10 hodin vypadli z kempu. Hold kemp ve velkoměstě není to pravé ořechové. Hned za kempem projížděl vlak (a docela často) a nad kempem létala letadla, prostě paráda:-). Vzali jsme to zase přímo podél Dunaje. Naprosto šokovaní jsme projížděli davy lidí, kteří přijeli na břeh piknikovat. Všude kolem opékalo ve velkém a hrozně to vonělo. Nikdo nás ale nechtěl pozvat, tak jsme přejeli na druhý břeh a zamířili do Pratru. Po několika kilometrech jsme se ocitli na Hauptallee, což je park všech sportů. Potkali jsme tady spousty cyklistů, bruslařů, běžců, tisíce lidí s teleskopickýma tyčkama, pár lidí na koních.

Pak jsme se chvíli proplétali mezi kolotoči. Tady už ani nešlo o zábavu, jako spíš o adrenalinové sporty. Vstupné nebylo ani moc drahé, ale necháme si to na příště. Pak jsme si ještě projeli historickou část města a kolem 14. hodiny zamířili ven z města. Po Vídni jsme najezdili celých 20km, přičemž jsme ani na chvíli nemuseli sjet z cyklostezky. Mají to fakt udělané skvěle. Až do Korneuburgu jsme dojeli po dunajské cykl., tam jsme z ní sjeli a dál na sever pokračovali po vedlejškách.

K večeru jsme se začali koukat po případném noclehu, jenže všude bylo obrovské množství klíšťat. Začalo se stmívat a my se smířili tím, že dojedeme až do Poysdorfu do kempu (30km). Najednou to Tom stočil mezi pole k úzkému pruhu stromů. Spali jsme přímo u cesty (viz. foto), ale ten večer už jsme prostě dál nemohli.

Neděle 2. 5.

Mistelbach – Poysdorf – Valtice(  ) – Lednice (57,5km / 4 hod)

Ráno jsme vyrazili raději brzo, přeci jen moc nenápadní jsme nebyli. Hezky jsme si to šinuli po vedlejškách mezi vinohrady až k hranicím. Ve Valticích bylo celkem rušno, probíhala tam zrovna přehlídka mažoretek a roztleskávaček,. Prohlídli jsme si zámek, koupili si pivko a vydali se po cyklostezce do Lednice. Je to sice dál, než po cestě, ale je opravdu nádherná.

V Lednici jsme se ubytovali v kempu za symbolickou cenu 130,- za dvě osoby a stan. Bohužel letos se komárům asi extrémně dařilo, takže jsme si dali jedno rychlé pivo v místní hospůdce a schovali se raději do stanu.

Pondělí 3. 5.

Celou noc pršelo, naštěstí se ochladilo natolik, že jsme vyrazili v šusťácích a bundách, jinak by nás asi komáři sežrali. Dopoledne jsme si ještě prohlídli park Lednického zámku s minaretem a po obědě vyrazili směrem na Nové Mlýny. Až do Dolních Věstonic vede opravdu hezká cyklostezka, sice trochu kopečky, ale ty nejsou tak hrozné. To co vede dál, se nedá nazvat ani stezkou, natož cyklo. Ale přežili jsme, sice celí od bláta, ale dorazili jsme do kempu Merkur. Cena byla ještě příznivější než předešlý den: 90,- za dvě osoby a stan (mají tady zvlášť ceník pro mimosezónu).

úterý 4. 5.

Cestou jsme se nezastavovali a téměř na jeden zátah jsme dojeli do Brna. Opálení, unavení, ale doma.